[117]číslo strany tiskutiśúc: cisúc jich (Řekóv) pod zed tekú AlxH. 8, 28; – mnoho: mnoho sto koní uvazú AlxV. 2183; mnoho tisíc by přepluli t. 1809; mnoho utěšených věcí náš zrak potýkají Alxp. 102; mnoho nás jsme jedno tělo kostela svatého ŠtítV. 5; mnoho lodí u břěhu stojiechu Hrad. 9ᵇ; pak-li jsú mnoho póvodóv a jsú dielní Rožmb. 11; –
málo: kak budemy moci málo nás bojovati Lit. 1. Mach. 2, 17; –
koliko, několiko: kolikž jich přijeli jeho EvOl. 211ᵃ; kolikž kolivěk vladařóv biechu Koř. Skutk. 4, 31; v nichžto (domcích) přěbýváchu několik jich (mnichů) spolu OtcB. 35ᵇ.
b) Je-li podmětem číslovka hlavní tvaru plurálového, bývá celý výraz pojat za sing. a bezpodmětě. Žádáme: čtyřie-mezicietma starci sediechu, ale bývá: čtyřimezcietma starcóv sedieše. Na př.:
dvaasedmdesát jich bylo AlxV. 655; s obú stranú jedieše dvanádcet muží t. 1222; okolo stolicě bieše čtrmezdcietma stolic a na stoliciech čtyrmezcietma starcóv Koř. Zjev. 4, 4; vsýpáše sě v ňe (v „moře“ ve svatyni) tři tisíce měřic Ol. 2. Par. 4, 5.
Srov. v § 21 a)α, §245, §251 č. 1 c).
12. Relativum má se v čísle shodovati s příslušným substantivem nebo jeho zástupcem; na př.: ľud, jehož sem neznal ŽWittb. 17, 45; všicci, ji úfají ve ň t. 33, 23. Některá relativa ustrnula v sing., kde by měl býti du. nebo plur., zejména jenž, jež (ježto, ješto), co. Na př.:
blázni, jenž sě světa bojie NRada 161; nám nebožátkóm, jenž smy z země učiňeni Alb. 13ᵃ; ty dušě, ješto sú byly obtieženy Pass. 487; ta řetězě, ješto byla přinesla t. 395; ta kniha, co jsi mi dal Us. nč.
Srov. v § 218 sl.
13. Když předměty dva nebo několik rozloženy jsou distributivně po jednom, tedy vyjádření děje se duálem nebo plurálem, nebo též singulárem. Duál je náležitý, když předměty jsou dva; na př.: vše po najú (t. nás dvou) voľú bude Mast. 110. Srov. v § 145 č. 3. Místo du., když klesá, bývá plur. Plurál je náležitý, kde předmětů je více než dva; na př.: Otokarovi a náměstkóm jeho na voléch dávámy Pulk. 135ᵇ.
Vedle plur. nebo du. a v dobách, kdy du. byl již klesl, jen vedle plur. bývá také sing.; na př.: proti její (t. jich dvou, m. své) vuoli oba zdráva bysta Pass. 591. Tu je sing. jako v případech, kde předmět je jeden; na př.: tak po jeho vóli bude Hrad. 135ᵇ.
Pravidlo, aby při předmětě jednom býval sing., při dvou du. (plur.) a při několika plur., dílem se zachovává, dílem nikoli a bývá sing. za plur. nebo du.[8] Pro evidenci uvádím vedle sebe případy všechny tři a také dále podávám některé příklady parallelní pro sing., du. a plur. Příklady na sing. místo du. a plur. viz v § 141 č. 5.) Zejména zachovává se tato shoda se skutečným počtem
![[117]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00125.jpg){kind=link}